Lidé, kteří netouží nebo nemohou být u někoho zaměstnaní, se někdy stávají soukromými podnikateli. A byť se tak vydávají na jinou než zaměstnaneckou dráhu, jedno je jim a pouhým zaměstnancům společné. A sice skutečnost, že pracují hlavně proto, aby si vydělali dost peněz. Ale i v tom jsou přece jenom jisté rozdíly. Například skutečnost, že zaměstnanci pracují za dohodnutý plat a polepší si jen někdy formou nějakých těch prémií a odměn, zatímco soukromí podnikatelé vždy mohou shrábnout všechny peníze, které si svým byznysem vydělali, a mají tudíž větší naději na zbohatnutí. Nebo to, že zatímco si zaměstnanci vydělávají jenom na sebe a své či rodinné výdaje, podnikatelé si navíc musí vydělat i na výdaje související s provozem jejich firem.
Pracuje se ale zkrátka proto, aby byly peníze. A aby jich bylo pokud možno vždycky dost. Nebo raději ještě víc než dost. A zatímco zaměstnanci mají své jisté, podnikatelé se s tím musí nějak poprat. Soukromníkům totiž nikdo žádné peníze nezaručuje. Co si vydělají, to mají. A když nemají dost, je to jejich vlastní problém. Problém, který se ale musí co nejrychleji a nejefektivněji vyřešit, dříve, než to dospěje do tragických konců.
Když podnikatel nemá na investice a udržování svého podniku v provozu krátkodobě, je to nepříjemné. Ale kdyby se taková situace protáhla, dospělo by to třeba až ke krachu. A tak zkrátka soukromníci nemohou dělat nic jiného, než si vzít podnikatelskou půjčku. A aby byla jistota, že takovou pomoc dostanou a nebudou jen někde ztrácet čas marným žádáním o nedosažitelnou pomoc, je jejich volbou docela běžně americká hypotéka bez doložení příjmu. Protože na tu dosáhne snad každý podnikatel s aspoň nějakým nemovitým majetkem, jímž by bylo možné ručit.
Od nebankovní společnosti dostávají podnikatelé v podobných případech i velké peníze s dlouhou dobou splácení. A mají šanci přečkat těžká období.
